Zatímco politicky silné téma jako bylo domnělé nebezpečí islámu rezonovalo celou společností, růst pravoslavných komunit u nás zůstával dlouho bez povšimnutí. Výroční zprávy Ministerstva vnitra o extremismu v náboženských společnostech monitorují pouze dění mezi muslimskými věřícími. Ve výroční zprávě BIS se Ruská pravoslavná církev objevuje až v roce 2024. přitom některá pravoslavná společenství tvoří svými společenskými vazbami, mocenským vlivem i ekonomickým zázemím závažné bezpečnostní riziko.
Pravoslaví v moderních českých zemích
Kořeny moderního českého pravoslaví sahají do posledních dekád 19. století. Tehdy se u nás začali objevovat bohatí návštěvníci z Ruska a k pravoslaví pod vlivem panslavismu přestoupilo také několik desítek Čechů. Šlo o malé komunity, duchovně a finančně podporované ruskou vládou. V meziválečném období se ustavila československá pravoslavná církev, na území českých zemí jurisdikčně podléhající srbské pravoslavné církvi.
Během druhé světové války někteří její členové ukrývali parašutisty, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1942). Biskup Gorazd (Matěj Pavlík) byl spolu s dalšími členy vedení popraven a církev postavena mimo zákon. Množství ruských i ukrajinských emigrantů po skončení druhé světové války zase nezákonně unesla sovětská tajná služba NKVD. Řady pravoslavných však současně „doplnili“ přesídlenci z Podkarpatské Rusi a reemigranti ze SSSR, především z Volyně. Zároveň došlo k přenesení jurisdikce nad československou pravoslavnou církví ze srbského na moskevského patriarchu (1948) a k formálnímu osamostatnění československé pravoslavné církve (1951). V případě řecké pravoslavné církve se tak stalo teprve v roce 1998. Ve skutečnosti však pravoslavná církev podléhala přímému vlivu Moskvy.
Podezřelé aktivity pravoslavné církve v ČR
Policie se zabývá majetkovým převodem nemovitostí pravoslavné církve
Arcibiskupa Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku vyšetřuje Policie ČR kvůli nejasným majetkovým převodům. Oznámení podal duchovní správce českobudějovické pobočky církve Alexandr Žerajič. Jedná se o kapli a dům s pozemkem v Českých Budějovicích. Arcibiskup nemovitosti převedl jako dar Pravoslavnému spolku svatých Cyrila a Metoděje, který vznikl teprve v listopadu 2022. Převod nebyl jihočeským okružním arciděkanátem ani projednán, ani schválen.
Arcibiskup a další zástupci pravoslavné církve se fotografovali s ruskými Nočními vlky
Arcibiskup pravoslavné církve Dandár a někteří další zástupci vedení této církve se fotografovali společně se zástupci ruského motorkářského gangu Noční vlci. Akce proběhla v Jindřichovicích u Sokolova a údajně uctívala oběti první světové války. Na fotografii je i zástupce srbské pravoslavné církve. Sama církev fotografii umístila na svůj oficiální facebookový profil.
Pravoslavný kostel v Karlových Varech jako zázemí pro ruské špiony
Na faře pravoslavného kostela i v kostele sv. Petra a Pavla samém, který spadá pod Ruskou pravoslavnou církev, došlo v roce 2022 k několika setkání důstojníků ruské GRU pod ochranou duchovního Nikolaje Liščenjuka (tomu bylo později odebráno povolení k trvalému pobytu a byl nucen ČR opustit). Na setkání se měly plánovat akce proti jiné evropské zemi. Jako bezpečnostní riziko byla tato činnost označena i českou tajnou službou, Liščenjuk vše popřel. Novým představeným zde byl Moskvou jmenován metropolita Ilarion, bývalý nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve pro zahraniční záležitosti.
Výběr z doporučení
Problematikou potenciálních i reálných hrozeb, které mohou vyplývat z činnosti pravoslavných církví a aktivit jejich členů, se české bezpečnostní složky již začaly zabývat. Je nicméně důležité uvědomit si, že jde jen o pověstnou „špičku ledovce“. Aktivity putinovského Ruska se neomezují pouze na Ruskou pravoslavnou církev, ale zasahují i Pravoslavnou církev v českých zemích a na Slovensku a také společenská a kulturní sdružení pravoslavných občanů ČR i cizinců u nás.
Bezpečnostní služby a policie by měly disponovat zaměstnanci, nebo alespoň poradci obeznámenými se strukturami, učením i praxí pravoslavných církví.
Orgány státní správy přitom musí spolupracovat se sociálními vědci a religionisty, kteří rozumí fungování pravoslavných církví a vlivu jejich organizace na věřící. V Akčním plánu boje proti extremismu a předsudečné nenávisti 2025–2026 je sice uvedeno, že ministerstvo kultury při prověřování církví „spolupracuje se znalci, zejména z oborů religionistika, ekleziologie, náboženský extremismus a terorismus, sekty a nová náboženská hnutí, a s příslušnými orgány státní správy, především s Ministerstvem vnitra a Bezpečnostní informační službou,“ oslovených a reálně spolupracujících expertů je však minimum.
Odborníci s těmito kompetencemi by měli být zastoupeni mezi zaměstnanci Samostatného oddělení církví a náboženských společností Ministerstva kultury ČR, což je ústřední orgán státního dozoru nad církvemi, nebo alespoň mezi jeho poradci.
Text vydalo Centrum transferu AV ČR, (Středisko společných činností AV ČR) ve spolupráci se Sociologickým ústavem AV ČR, v. v. i., Etnologickým ústavem AV ČR, v. v. i. a Slovanským ústavem AV ČR, v. v. i. Autorsky se podíleli Prof. PhDr. Zdeněk R. Nešpor, Ph.D., PhDr. Jaroslav Otčenášek, Ph.D., Mgr. Michal Vašíček, Ph.D.